Jak jsme (pře)žili Pelješac
Když se řekne Orebič, většině lidí se vybaví moře, slunce, ryby na talíři a relax pod borovicí. Nám se vybaví hlavně šestnáctihodinová jízda autobusem a otázky typu: „Už tam budem?“ zaznívající každých 15 minut. Ale stálo to za to!
Naše základní škola, která má to štěstí být v partnerství se školami ze Slovenska i Chorvatska, vyrazila díky pozvání Osnovné školy Josipa Kozaraca z Josipovac Punitovački, podpoře Svazu Slováků v Chorvatsku a Matice Slovenské do nově zrekonstruovaného resortu KEC Orebič (Kulturno-edukačný centar). Zní to oficiálně, ale realita? Ráj pro žáky i učitele.
Po příjezdu nás čekaly sportovní, vzdělávací i odpočinkové aktivity. A protože to nebyl jen tak ledajaký školní výlet, ale spíš multikulturní survival kurz, zažili jsme toho opravdu hodně:
Den 1 – Pondělí 1. 9. 2025
Odjezd v 16:00 od školy. Naložili jsme se do dvou autobusů jako sardinky do konzervy a vyrazili na 1200 km dlouhou pouť. Hned na hranicích padla první otázka: „Jsme už u moře?“ Odpověď: „Ne, to je pořád jen rybník.“
Den 2 – Úterý
Po noci plné převalování na sedačkách jsme dorazili do Orebiće. Resort KEC Orebič (Kulturno-edukačni centar) nás uvítal tak krásně, že jsme skoro zapomněli, jak moc nás bolí záda. Po ubytování následovalo první koupání v moři – oficiálně „rekreační program“, neoficiálně „boj o kousek moře“.
Den 3 – Středa
Místo slíbeného výletu na Korčulu, z důvodu poruchy lodě, se uskutečnilo horolezecké odpoledne – výšlap ke klášterům v Orebiči. Pan učitel Pechanec řekl „to je jen taková procházka“. My říkáme: „Máme za sebou prvovýstup.“ Ale výhled stál za to – a kapitánské hrobky nám připomněly, že i námořníci potřebují klidné místo na odpočinek.
Den 4 – Čtvrtek
Sportovní a společenský den v resortu. Turnaje, soutěže a nekonečné koupání. Učitelé se vrhli do vody s námi – prý „aby nás hlídali“. Podezření: ve skutečnosti si užívali moře ještě víc než my.
Druhý pokus o výlet opravenou lodí na Korčulu. Posádka byla statečná, nikdo nezvracel, jen pár jedinců si ověřilo, že „vítr ve vlasech“ znamená i účes ve stylu Einstein. Prohlídka starého města byla tak působivá, že i naše telefony si zasloužily přestávku od focení
Den 5 – Pátek
Expedice do města Ston. Tamní hradby prý soupeří s těmi čínskými. Rozdíl? Tady nám k tomu servírovali sůl. Viděli jsme saliny a pochopili, že sůl není jen „něco z obchodu“, ale taky „něco, co člověka donutí vážit si obyčejného rohlíku“.
Den 6 – Sobota
Balíme kufry, sušíme poslední plavky a snažíme se nacpat mušle do batohů tak, aby doma nepraskly. Odjezd směr „realita“. Autobus se změnil v pojízdnou postel, playlist zpěvu a šumu klimatizace nás uspával.
Den 7 – Neděle
V 9:00 po 15 hodinové strastiplné cestě opět všichni zdraví a opálení v náruči svých nedočkavých blízkých před naší školou. Děkujeme.
Viděli jsme moře, horu, hradby, sůl i slunce. Přežili jsme 2600 km v autobusech, a hlavně jsme zjistili, že partnerské školy nejsou jen na papíře, ale i na pláži. 🏖️
A protože druhý ročník už se chystá, hlásíme: balíme znovu – 2026, těš se na nás!
Ještě jednou Ďakujeme velmi pekně za pozvání:
