Začali jsme společnou snídaní u opravdu bohatě prostřeného stolu. Děkuji Vám i dětem za všechny dobroty, kterými jste na společný stůl přispěli. Na piknikové dece jsme se pak mohli oficiálně přivítat jako nová třída 6. A.

Kvůli rekonstrukci sociálních zařízení ve škole byl první týden trochu jiný než obvykle. Nakonec nám ale právě to pomohlo lépe se poznat a strávit spolu více času mimo školu, například při procházce městem nebo návštěvě knihovny.

Společně jsme se také domluvili, že si trochu upravíme naši třídu. Jeden celý den jsme proto strávili natíráním dveří a lišt, úklidem a přesazováním květin. Všichni pracovali s nasazením a moc si cením i toho, že děti samy a proaktivně přinášely čisticí prostředky, výzdobu do třídy nebo třeba propisky pro všechny. Myslím, že i díky tomu začínají mít ke své třídě vztah a berou ji trochu jako svůj společný prostor.

Další možnost poznat se navzájem jsme dostali na adaptačním pobytu v krásném prostředí Zemské brány. Čekaly nás týmové hry a úkoly, při kterých bylo potřeba spolupracovat, hledat řešení, naslouchat si a domluvit se. Až na otravné lesní vosy, které popíchaly snad každého, jsme si to moc užili. Já určitě  Věřím, že právě takto společně strávený čas v přírodě má pro nový kolektiv velký smysl.

Na adaptační program hezky navázal také preventivní program od agentury ACET. Děti dostaly od lektora velmi pěknou zpětnou vazbu, že si dokážou naslouchat a velmi pěkně spolupracovat. Tématem bylo kluci vs holky.

Děti si také mohly užít společné moštování, od sběru a česání jablek přes jejich mytí, samotné moštování až po následný úklid. Zkrátka práce se vším všudy.

Děti měly možnost se potkat v hodinách angličtiny a tělesné výchovy se stážistou Abhim z Indie. I takové setkání je podle mě krásným příkladem toho, jak důležité je umět se domluvit, komunikovat a mít možnost poznávat jiné kultury přímo prostřednictvím konkrétního člověka. Angličtina tak najednou není jen předmět v rozvrhu, ale skutečný prostředek, díky kterému můžeme poznávat lidi z jiných částí světa a lépe si navzájem rozumět.

Děti se také zúčastnily Integračního dne, jehož hlavním cílem bylo propojit širokou veřejnost s lidmi se specifickými potřebami a představit místní poskytovatele sociálních služeb. I tato zkušenost je podle mě důležitou součástí toho, co bychom chtěli dětem na druhém stupni nabídnout, setkávat se s různými lidmi, učit se vnímat jejich potřeby a přirozeně přijímat odlišnosti.

A samozřejmě se už pomalu dostáváme i k tomu, co se děje přímo ve vyučování. Děti začaly pracovat na svém prvním EduScrum projektu, tentokrát na téma pravěk, do kterého se propojuje historie, občanská výchova a dílny a výtvarná výchova. EduScrum je způsob práce, při kterém děti nečekají na každý další pokyn učitele, ale v týmu si samy plánují, rozdělují a sledují svou práci. Učitel nastavuje cíl a zadání, děti pak hledají cestu, jak se k výsledku společně dopracovat. Součástí je také průběžné hodnocení a zamyšlení nad tím, jak se týmu spolupracovalo.

Zapojili jsme se také do výzvy Pěšky do školy, která podporuje děti v tom, aby cestu do školy častěji absolvovaly pěšky, na kole, koloběžce nebo veřejnou dopravou. Smyslem není jen trochu více pohybu, ale také větší samostatnost dětí, zdravější dopravní návyky a bezpečnější a příjemnější okolí školy. Děti si svou docházku samy a velmi pečlivě zapisovaly. I taková zdánlivá maličkost je pro mě hezkou ukázkou toho, že se postupně učí přebírat za své věci větší zodpovědnost.

Tohle je tedy naše malé zářijové shrnutí, done.

Těším se na další společné zážitky.