V pátek 22. května začalo pro sedm statečných, manžele Kovářovy, paní asistentku Áju a třídní učitelku Péťu třídenní putování s názvem „Poznej sám sebe“.

Někteří už měli s podobnou akcí zkušenosti, pro jiné to byla premiéra. Vyrazili jsme  s plnou polní na zádech a plní energie. Čekalo nás vaření na plynových vařičích, spaní pod širým nebem i nocování v turistických přístřešcích. 

V pátek jsme vyjeli vlakem do Králík. Odtud naše cesta pokračovala přes klášter Hora Matky Boží v Hedeči k prameni Tiché Orlice a dále na rozhlednu na Křížové hoře, kde jsme přespali. První den jsme ušli 10 km. V sobotu ráno jsme se vlakem přesunuli do Mladkova a odtud došli k Zemské bráně. Naším cílem byl přístřešek   na polské straně pod rozhlednou Czerniec. Nejnáročnější den byl za námi, zvládli jsme 15 km. V neděli ráno jsme zamířili do Neratova, odkud jsme se v odpoledních hodinách vrátili autobusem domů. Nedělní trasa měřila cca 11 km.

Po celou dobu nás provázela nádherná příroda Orlických hor, slunečné počasí, radost, ale i náročné chvíle. Každý z účastníků si zaslouží velké ocenění.

Krýša překonal počáteční obavy a nakonec jel jako jediný kluk ze třídy. Markét skvěle pracovala s mapou, stala se naší navigátorkou a po celou dobu neztrácela energii. Ninuš si zachovala pozitivní náladu i ve chvíli, kdy se jí v krosně rozlila láhev a téměř všechny věci měla mokré. Eliška nesla největší bágl a po celou dobu zvládala tempo s úsměvem. Berry vzala míč a každou volnou chvíli jsme hráli. I když ji v sobotu začal bolet kotník, nevzdala se a pokračovala dál. Rózi si udržela klid a pozitivní přístup i přes bolest v krku a začínající nemoc. Áďa byla velkou oporou, povzbuzovala ostatní a po celou dobu šířila pohodu.

Poděkování patří také dospělým. Paní asistentce Ajce za dobrou náladu, pomoc i její zpěv, který nás držel ve chvílích, kdy docházely síly. Klárce, mamince Ádi, za skvělý nápad celý puťák uskutečnit, za organizaci, přípravu aktivit, podporu a laskavý přístup po celou dobu. Čendovi, tatínkovi Ádi, za mužský doprovod, rozdělání ohně s Krýšou i za to, že si vzal Niny mokrý spacák, aby mohla spát v suchu.

Obrovský respekt patří všem, kteří do toho šli. Během tří dnů jsme poznali nejen krásná místa, ale hlavně sami sebe. Zjistili jsme, že dokážeme vystoupit z komfortní zóny, spolehnout se jeden na druhého, pomoci si a vzájemně se podpořit.

Třídní Péťa